na Blog.cz

Kratičké video z letošního Globošáku (Globoški potok, Bovec, Slovinsko).

Krátké seznámení se světem železných stezek.

- Co jsou to zajištěné cesty?
- Jak vznikly železné cesty?
- Jak jsou ferraty těžké?
- Kde najdeme klettersteigy?

To vše budete vědět po přečtení tohoto krátkého článku.

Julské Alpy jsou nejmohutnějším pohořím Jihovýchodních vápencových Alp. Rozkládají se na pomezí Slovinska a Itálie na ploše 4400 km. Ve slovinské části se nachází na 150 vrcholů vyšších 2000 metrů a na 25 vrcholů s výškou přes 2500 metrů. Nejvyšší horou Julských Alp a Slovinska zároveň je Triglav. Na tento pověstmi a legendami opředený 2864 metrů vysoký vrchol by měl v životě vystoupit každý, kdo se alespoň trochu považuje za Slovince. Julské Alpy dostaly jako první z celých Alp své jméno již v antických dobách a to podle římské dynastie Julianovců, která sídlila na jihu Alp na místě dnešního italského městě Cividale.

Uplynulou sobotu jsme se s Kájou vydali na lehký skialpový výlet do Krkonoš. Kája aby nabral síly do Alp a já abych si od Alp odpočinul :-) V plánu jsme měli vyběhnout z Velké Úpy na Sněžku, a poté sjet do Lvího dolu nebo pod lanovkou zpátky. Nakonec to však dopadlo trochu jinak a já prodělal skialpovou maturitu :-)

Začalo to poklidně: ráno cesta do Velké Úpy, výšlap po louce nad Silničku, lesem na dřevařskou cestu, pak podél Žlebského potoka a průsekem na další cestu, a poté ještě lesíkem na Růžohorky. Tam jsme ujedli z vlastních zásob, chvilku oddechli a vyrazili na Sněžku. Cestou nás sice předběhlo pár běžkařů, ale mně to nedalo a chtěl jsem jim to vrátit. Tak jsem ještě Káju vyfotil pod Sněžkou a poté se je vydal stíhat.

Pásy spolehlivě držely, a tak jsem je ještě pod vrcholem předběhl. Nahoře jsem čučel jak puk na krásný obloučky ve žlabu ze Studniční hory do Obřáku a ve žlabech do Lomničky. Za chvíli přiběhli kluci z Horské služby a za nimi dofuněl Kája. Dali jsme se s nimi do řeči a zjistili, že ty obloučky pod Studnou jsou jejich. Ptali se nás, kam se chystáme a my, jelikož jsme byli bez pípáků, si troufali jen na ten Lví důl. Po ujištění, že centrální žlab ze Sněžky do Obřáku je stabilní a celkem pohodový, jsme začali měnit plány. Navíc holčina od nich se tam vydala ještě před námi a sníh držel, takže mě Kája nemusel ani dlouho přemlouvat :-)

Mrkli jsme se nejdříve na svahy do Lomničky a poté se vydali omrknout centrální žlab (zvaný také jako Krakonošova rukavice). Nezdálo se to zas tak hrozný, jak to vypadá z fotek, ale přesto jsem začal opatrně. První obloučky jsem jel moc pomalu, ale pak jsem to trochu pustil (na normální rychlost) a začal si to užívat. V dolní části se žleb výrazně zúžil a sníh byl mokrej, ale i to bylo zajímavý. Potom nás čekala ještě dlouhá cesta Obřím dolem a podél Úpy nazpět k autu pod Portáškami.

Z lehkého výletu se tak stal parádní zážitek a první větší sjezd žlabem. Ten krátkej žlab a mýtiny s pařezy pod Prielem byly taky fajn, dělat otočky při stoupání v prudkým svahu taky snad už umím (aspoň si to myslím), a tak to byla taková moje skialpová maturita :-)

Ještě přidám pár fotek, aby jste se mohli taky pokochat :-)

Kája v lese nad Velkou Úpou...

Kája pod Sněžkou :-)

Pohled na Studnu ze Sněžky. Vedle stínu ve žlabu byly krásně jeté obloučky :-)

A nás čekal sjezd centrálním žlabem do Obřího dolu. Teda, raději jsme začínali víc vlevo 0:-)

Spodní část byla hooodně ouzká...

A ještě nákres trasy (původní fotka: www.kudyznudy.cz)

Ještě by mohl sníh chvíli vydržet, aby se dalo něco dalšího podniknout, mám na to chuť :-)

Skialpům zdar!